O co jde v kauze dánských karikatur (Tomáš Večl, student politologie v Kodani)

Problém nepovedeného žertu největšího dánského deníku je ale jen špičkou ledovce. Napětí mezi imigranty, muslimskou komunitou a rodilými Dány totiž panuje už delší dobu. Jak si vysvětlit, že pokud jde o vztah k cizincům, jsou podle výzkumů Eurostatu Dánové nejotevřenějším národem v Evropě a zároveň podle stejných čísel jde o národ s největším podílem rasistů a extremistů? Odpověď je nasnadě. Dánové skutečně jsou více než vřelí k cizincům, stejně tak se živě zajímají o vše nové a neznámé, netřeba pak zmiňovat výši příspěvků nejchudším zemím. Důkazem je ostatně i obrovský počet uprchlíků ze zemí bývalé Jugoslávie a Středního Východu, kteří byli nadšeně přijímáni s až naivní představou, že se po ukončení konfliktu v jejich zemi vrátí domů. Nepřekvapí, že většina se při pomyšlení na dánský sociální stát své rodné země ráda vzdala.

Zároveň jsou ovšem Dánové velmi citliví, pokud jde o dodržování jejich hodnot a pravidel. Kdo se přizpůsobí způsobu života, je nadšeně přijímán nadále. Kdo ne, je považován za cizince i když v zemi strávil třeba celý život. A právě to je problém současného Dánska. Nelze se potom divit, že si mladá muslimka stěžuje, že ačkoli do Dánska přišli již její rodiče a ona sama se cítí být Dánkou, společnost ji tak nebere. Zároveň odmítá na veřejnost vyjít jinak než v tradičním ženském oděvu a sama přiznává, že žije jinak než běžní Dánové. Na tom by ještě nebylo nic špatného, ovšem tím jen demonstruje svou sounáležitost k muslimské komunitě. Princip kolektivní viny platí i v tomto případě. Mnoho Dánů totiž stále častěji upozorňuje na vysokou kriminalitu mezi imigranty, jejich ignoranci zákonů a státní autority či na jejich neochotu učit se dánsky a pracovat.

Otázka tolerance a integrace tak souvisí i s otištěním nešťastných karikatur, i když problémy současného Dánska přesahuje. Liberální Dánové zpočátku nemohli pochopit, o co ve sporu jde a celý problém považovali za útok na svobodu slova. Ačkoli se nelze ubránit dojmu, že otištění kreseb bylo přece jen nevhodné, muslimské výzvy po respektu a toleranci lze zřejmě přijmout ještě obtížněji.

Muslimové volají po toleranci, sami však mají s tolerantním přístupem potíže. Těžko si lze představit samotnou Evropanku oblečenou podle západní módy, jak korzuje po arabském bazaru nebo křesťana, který putuje do Mekky. Přitom je považováno za samozřejmost, že západní kultura bude ve svém středu tolerovat či dokonce podporovat muslimskou menšinu. Možná jen shoda náhod pak způsobila, že v týdnu, kdy Irán uveřejnil výzvu o nejpovedenější karikaturu na téma holocaust, se v Dánsku objevil návrh, zda by nebylo vhodné v Kodani postavit z veřejných peněz mešitu jako projev smířlivosti.

Tiskni stránku |

Mapa webu

Přidej stránku na: Delicious | | Výměna odkazů