Malá mořská víla

Bronzová soška Malé mořské víly je pro Dány přibližně tím, čím je pro Čechy Myslbekův svatý Václav na pražském Václavském náměstí. Jednu sochu od druhé dělí mimochodem jen jeden jediný rok - víla byla zhotovena v roce 1912, Václav na koni je o rok mladší.

Až do roku 1964 seděla tato žena s rybí ploutví namísto nohou, zhotovená na motivy slavné pohádky Hanse Christiana Andersena, v malém záhybu kodaňského přístavu vcelku poklidně. Symbolizovala obrovskou lásku, kterou hned jen tak něco nezlomí, a postupem času se stala vůbec nejfotografovanějším symbolem své nevelké severské země.

Právě jednoho dubnového rána čtyřiašedesátého roku ale spatřili turisté, kteří se přijeli víle do Kodaně poklonit, cosi šokujícího. Vílin smutný a zároveň romantický pohled byl tentam a s ním i dlouhé vlasy, nevelký nos a celá hlava. Přikryt tmou ji kdosi odřízl a odnesl. Jak si s tím pomohl, pochopit neumím.

Do prosince roku 2002 pak “vražda” nehybné vílí sochy patřila vůbec k největším dánským záhadám. Soudní lidé nevycházeli z údivu, když zjišťovali, že se k činu postupně přiznávalo plných dvě stě různých pachatelů. Tvrzení, že právě oni zhanobili chloubu Dánského království, jim snad mělo přinést slávu, ale do kontrastu s nesmrtelnou vílí láskou nakonec nevystavilo než jejich do očí bijící slepotu, ubohost a hloupost. Krádež hlavy však zůstávala nevyřešena, třebaže se sochu podařilo opravit již za několik týdnů. Nikdo z domnělých pachatelů totiž neuměl vysvětlit všechny podrobnosti a předložit zcela věrohodnou verzi.

Až jistý umělec jménem Jorgen Nash Dánům nabídl na samém sklonku loňského roku zajímavější vysvětlení. V knize svých memoárů také on doznal, že před čtyřiatřiceti lety sochu poškodil, a celou krádež hlavy trvající nikoli jednu, ale dokonce dvě noci dopodrobna popsal. I on byl na svůj čin hrdý a svůj tehdejší motiv vysvětlil jako čiré zoufalství. Žil prý v té době se dvěma ženami najednou a pilku do ruky mu tak po jejich vzájemném konfliktu vsadila rozpolcenost a nešťastná láska. Byla to perfektní vražda, tvrdí Nash ve své knize, protože při ní neukápla ani kapka krve a krásnou vílu, k níž tento podivný kumštýř chová velké city, proslavila víc než kdykoli předtím.

Krátce po zveřejnění Nashovy verze došlo k novému řezání a v noci na šestého ledna letošního roku zmizela z vílina těla i hlava druhá, náhradní.

Nejdříve se k novému činu přihlásila skupina, jež sama o sobě říká Radikální feministická frakce, ta ale svá slova zanedlouho vzala zpátky. Nakonec se druhá odříznutá hlava přece jen znovu našla. Poblíž jedné lokální televizní stanice ji pohodil dosud nezjištěný pachatel či pachatelé.

Připočtete-li odříznutou ruku v osmdesátých letech, prožilo už malé, křehce vypadající bronzové tělo více násilí, než je možná schopno unést. Vílin úsměv je i přesto úplně stejný jako dřív. Jen jejím obdivovatelům důvod k úsměvům právě schází.

Tiskni stránku |

Mapa webu

Přidej stránku na: Delicious | | Výměna odkazů