Dánskem na kole

Bylo-li Rusko první poloviny devatenáctého století podle skvělé knihy Nikolaje Vasiljeviče Gogola označováno za kraj mrtvých duší, dá se o Dánsku dnešních časů s klidným srdcem prohlásit, že je zemí duší nafouknutých. Nebo si snad vzpomenete na jinou evropskou zemi, v níž počet bicyklů převažuje nad množstvím samotných cyklistů?

Hlavní město Kodaň vás počtem svých cyklistů ve všední den doslova omráčí. Speciální, zřetelně označené stezky jsou doslova na každém kroku. Neznám jejich délku v metropoli samotné, ale po celém Dánsku jich prý naměříte plných pět tisíc kilometrů. Nezapomeňte přitom, že jde o stát s pouhými třiačtyřiceti tisíci čtverečních kilometrů a pěti miliony obyvatel. Tradiční Cyklistův den láká každoročně do kodaňského centra tisíce nadšenců. Na náměstí před radnicí se setkávají již letití známí a znovu a znovu vzpomínají, jaká byla kola za starých dobrých časů a jak se šlape nyní.

Historky, které se ozývají, připomínají vše od hrdinských bájí a zážitků z lítých bojů až po zábavnou a zaručeně pravdivou rybářskou latinu. Ve třicátých letech byl zdejší rozvoj cyklistiky čistě pragmatický. Šlo o nejlevnější způsob, jak se přemísťovat z jedné lokality do druhé. Při nedávném zdražení benzinu se staré časy z části připomněly, tvrdit však, že při jízdě na bicyklu myslí lidé za řídítky jenom na peníze, by bylo křivdou. Životní úroveň je tu, stejně jako i jinde na severu, velmi vysoká.

Automobil si může dovolit daleko víc Dánů, než je těch, kteří jej skutečně vlastní. Přesto je podle statistik počtu aut v porovnání s počtem obyvatel Dánsko na jednom z posledních evropských míst. Ve vzduchu je tenhle poměr cítit. Zejména v létě lze radost z větru svištícího kolem vlajících, sluncem ozářených vlasů nahradit jen máločím. Lékaři i ekologové zaplesají. Stejně jako vaše srdce. Celé rodiny si se začátkem prázdnin vyspraví svá kola a obloží jej zavazadly podobně jako Indové své slony nebo Arabové velbloudy.

Nedejte se však zmýlit skutečností, že nejvyšším dánským bodem je jen 175 metrů vysoký vrch Himmelberget, což v poněkud paradoxně znějícím překladu znamená Nebeská hora. I malé terénní vlnovky vám za vydatného protivětru umějí dát pěkně zabrat. Nevěříte-li, zkuste to, po zkoušce si přitom dobře zapamatujte odpověď svých stehenních svalů. Unavíte-li se předčasně, lehněte si do trávy a pozorujte dánské nebe. U pobřeží jste na tom ještě líp. Stačí jen několik kroků a můžete se zchladit vlnami klidného a na mělčinách dokonce i teplého Baltského moře.

Večer po dobře odšlapané práci si pak sedněte do jedné z bezpočetných hospůdek a radost z kola spojte s potěšením z krásně oroseného tuborgu. Jistý literát jménem Flann O´Brien jednou napsal, že lidé, kteří stráví většinu svého života jízdou na kovovém bicyklu přes kamenitá rejdiště jeho osady, přizpůsobují svou osobnost následkem výměny atomů mezi kolem a člověkem osobnosti svého bicyklu. Divili byste se, podtrhl tento muž ironicky, kolik je těch, kteří jsou napůl lidmi a napůl jízdními koly. nevím, kde O´Brienova osada vlastně leží. Jeho slova mohou však stejně dobře platit o Dánech. Lidí, kteří v Království dánském splývají se svým bicyklem , je čím dál víc. A rozhodně se za to nestydí.

Tiskni stránku |

Mapa webu

Přidej stránku na: Delicious | | Výměna odkazů